Stojí kohout u husiček:
„Milé husky, jsem váš strýček!
Vy to jistě nevíte,
že tak hloupě stojíte!“
Husičky se divně kroutí.
Kohoutek se rozkohoutí:
„Nechcete se k strýci znát?“
Husy sborem: „Snad, snad, snad!“
Kohout pyšně husy změří:
„Vizte jenom moje peří!“
„Peří má i krahujec!“
„V tom je velký rozdíl přec.“
„Leda, že dlíš na smetišti!“
Kohoutkova očka blyští:
„Víte-li, s kým mluvíte?
Přiznejte, že nevíte?!“
Pyšně kráčí od husiček,
husa kejhá: „Strýček? Strýček?
Tak vysoko hřebínek
nenosí náš strejčinek!“