K Barce přised Janíček,
ústa plna písniček
jako živý zpěvníček.
Kol nich voní kvítím mez,
šumí ženců radost, ples:
dožínaná bude dnes.
Janek, širák na kuráž,
kolem dívky vine paž:
„Rci, slíbenou kdy mi dáš?“
„Tu slíbenou voničku?“
„Tu slíbenou hubičku.“
„Sama nevím, Janíčku.“
„Nu tak si ji vezmu sám.“
„Ustaň: tatíček jdou k nám“ –
„Nechť: k slíbené právo mám!“