Ó nikdo nezná srdce mé ladit’
tak něžně jako ty,
horké mé čelo líbat’ a hladit’,
stín plašit’ s něho mrákoty.
Bez tebe dávno ztracen bych býval
a stál tu jak strom v jeseni,
duši mou pochyb zničil by příval
i všechen vzlet můj, nadšení.
A proto vděčně líbám tvé ruce
a k srdci svému tisknu je;
tys zkonejšila v mnohé je muce –
a proto tě tak miluje!
Ó nikdo nezná srdce mé ladit’
tak něžně jako ty,
horké mé čelo líbat’ a hladit’,
stín plašit’ s něho mrákoty!