Jak se ti odměním, ty matičko moje,
za tvou velkou lásku, za starosti tvoje,
za modlitby vřelé, jež konalas za mě,
když tvé rty juž zněmly a tvé stuhlo rámě.
Chtěl jsem si vyzpívať bujný vavřín slávy,
chtěl jsem jej ovinouť kolem tvojí hlavy,
veliké a slavné mělas zříť své děcko,
ale smrt ukrutná přetrhnula všecko.
Plamenná má píseň v slzy změnila se...
skvěj se z nich diadém na tvém bílém vlase,
o kéž tobě zjasní temné hrobu stíny –
Na rakev ti házím kousek černé hlíny.
Kousek černé hlíny, hle, toť, máti, všecko,
čím se odměňuje nešťastné tvé děcko, –
sirá duše moje zoufalstvím je jata –
S bohem, spi tu sladce, matičko má zlatá!