Oblaků zlatý roj
v jeden spěch, v jeden chvat
Valašskou krajinu
chodí si namlouvat.
Žebrají o lásku,
žebrají o milosť,
v kadeř jí vplétají
zářivý perel skvost.
Po líčku rozvitém
hebounce hladí ji,
jak roje motýlů
nádhernou liliji.
Na sněžné peruti
nebem ji chtějí nést
po dráze sluneční
do říše jasných hvězd.
Ona však netouží
ze klína matčina,
pranic ji nevábí
hvězdnatá cizina.
V těsném hor objetí
blaženě spočívá,
oblačným námluvám
jenom se usmívá.
Líbána, hejčkána
májovým sluníčkem
a Bečvou stříbrnou –
dává všem košíčkem.