Rozběh se Honzíček
z vojny k rodné chatce,
pomýlil chodníček
kdes na křižovatce:
místo rovnou k městu,
měří k horám cestu.
Zabloudil Honzíček
k podolanské stráni,
uslyšel z políček
dívčí helekání:
helekala Hanka
liběj nad skřivánka.
Naslouchá Honzíček,
hlava se mu točí:
do sličných tvářiček,
do čarovných očí
hledí Haně zmámen –
Pak si ji vzal. – Amen.