Buďte písní slaveni,
jež tlučete skloněni
na silnici kamení.
Nebo v lese kácíte
duby staré, věčité,
stokrát bleskem rozryté.
Nebo vycházíte v luh
v ruce kosu, hrábě, pluh:
vám je nejblíž pravda, Bůh.
Skřivanní zpěv nad hlavou,
vám je práce oslavou
a ne daní krvavou.
Milujete celý svět,
ženu, dítě, ptáky, květ,
život tkaný z krás i běd.
Dlíte v chatě dřevěné
ve prostotě blažené,
až je žití skončené.