Přišla doba tvoření,
cítím její dech,
zahalena v plameni
a v růžových snech.
Z hvězd diadém na čele,
záře slunné vlas,
blankytný šat na těle
a duhový pás.
Jak je krásna, čarovna!
z červánků má líc,
vesmíru je královna –
Jak jí vyjíť vstříc?
Noha moje poklesá,
chvím se před ní, chvím;
už mne tulí – nebesa!
k vřelým ňádrům svým.
Duše v písních zazvučí,
když mne líbá v ret
a unáší v náručí
v blankytový svět!