Bez znamení, bez nápisu
chtěl bych hrob mít v stínu tisů,
stranou světa, lidské vřavy,
kam jen větřík zbloudí hravý
a kde spáče ve hluboku
nevyruší ohlas kroků.
Kde jen kvete, voní, roste
s luční travou kvítí prosté,
kam slétají s modlitbami
motýlové s včeličkami,
kde jen kvítky rosou pláčí...
stromy šumí do snů spáči
konejšivě, přetajemně:
„Budiž tobě lehká země!“