Pozvolna od kořene chřadnu, schnu,
až tesknota mne projímá a děs:
již nemnoho mně vyměřeno dnů,
snad zítra dokonám, či možná dnes?
Kolem mne šumí mladistvý už les,
podrosty bují nové, klíčí nové símě –
Na oheň vržen, člověka hřát budu v kruté zimě?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.