„Hej, ukažte mi cestu, milý strýče,
kam do Valašského jíť Meziříče.“
„Však jdu tam právě!“ – „Jsem rád, půjdu s vámi!“
„Běžím tam pro lék, žena umírá mi.“
„Když umírá, lék nepomůže více,
než přijdete, snad ženě ztuhne líce.“
„Ach což, tak náhle nevypustí ducha –
dal jsem jí kousek křenu do mezucha.“
„Co s křenem, strýčku?“ – „Inu k pojídání,
když by snad mdloba náhle přišla na ni.“
„Jste vy to lékař! – Jinak neléčíte?“
„Bluškvorcem také, co to je, snad víte?“
„Aj, pěkné léky pro umírající,
hoj, jste vy to tu za horami strýci!
A pro jaký lék jdete?“ – „Pro chléb bílý,
jen sní-li kousek, nabude zas síly.“
„Aj, místo doktora vás pekař léčí,
chléb koupíte jen v smrti nebezpečí?
Co, pro Bůh, jíte?“ – „Zemák jedí zdraví,
a chleba dostane, kdo ochuraví.“
„A což, chléb nechutná-li nemocnému?“
„Pak doktora i kněze vedem k němu.“