Ráda mám rodnou chyš,
sad náš i políčko,
však nejradš – ty to víš –
tebe, má růžičko!
Tvůj porosený květ
královnou květů je,
okouzlí vůní svět.
a krásou čaruje.
Když květ tvůj spanilý
do černých vlasů vtkám,
zavoní na míli,
přichvátá milý k nám.
Na stokrát celuje
na ústa, na líčko:
tvůj květ mu čaruje,
červená růžičko!