Bříza.

Ach ta smutná bříza v lese probouzí můj soucit, žal – stojí jako anděl padlý nad pramenem v lůně skal.

Jak bych slyšel pláč – když vánek s jejími hrá lupeny; její bílé větve k zemi jak křídla jsou skloněny,

jako v zoufání když ruce poklesly by do klína – Ó snad je to anděl padlý a teď ráje vzpomíná!