Když přišel Byron,
veliký pěvec,
ku tvému břehu,
smekl prý klobouk
na počest tvoji
a mávaje jím
nadšeně zvolal:
„Adrie švarná,
jak se mi líbíš!“
Nejmenší z pěvců
dnes tady stojím
obdivem jatý –
stojím a mlčím
vzpomínaje si
na domov dálný
v kotlinách horských.
Není to nevděk?
Rci, nehněváš se?
Upíráš na mne
rusalčí oči
tak láskyplně,
jako bys děla:
Ne, nehněvám se:
kdo by se mohl
na syna hněvat,
máť vzdálenou když
vzpomíná vroucně?!