Když se den z rána krásný
Barevně přistrojen
Ukazuje, a jasný
Již s nocý rozdělen,
Má mysl mne do háje
Nutká zeleného,
Kde ptactvo času máje,
Jest zpěvu libého.
Tu to pernaté množství,
Rozličně šacené,
Každé v svém příslušenství
Pěkně ozdobené,
K líbeznému zpívání
Hlas ostří a usta,
A zpívá bez ustání
Mnohý, mnohý zhusta.
Les prázdný se rozlíhá
Od jejich zpívání,
A když se vítr zdvíhá,
Jest hned potýkání.
Když pak y vody k tomu
Mísý své šustění,
Nechce se více domu
Lidskému stvoření.
A když libý větříček
Svá křídla rozvíjí,
Pohybuje větviček
Mimo uší míjí:
Tu y ty ratolesti
Hned hudbu provodí,
Přidávajíc radosti,
Z zámutku vyvodí.
Jesť však nad tu hudbu
Jedna lahodnější,
Kterou, a to na dubu,
V tesknosti vezdejší
Způsobit může ptáček,
Jenž dnem, nocý zpívá,
Jména svého slavíček
Všem na vzdor užívá.
Zdoroslavíček sluje,
Jest raněn od lásky,
Tu ránu obnovuje
Skrz své libé hlásky.
Čest, slávu toho světa
Pokládá za smeti,
Chce po všecka svá léta
Lásku mít v paměti.
Kam se zabere koli,
Chce jen lásku vzývat.
Buď v lese aneb v poli,
Kde se hodí, zpívat.
Na stromích, y na zemi,
Na horách, v oudolí,
Y kde jest pusto velmi,
Na lukách, na roli,
Umí měniti místa,
Y také povětří,
Kde voda teče čistá,
Najdeš ho y ve kři.
Tuto samotný zpívá,
Tam s skřivánkem pěje,
Tak Boha lásky vzývá,
Až se srdce směje.