O tobě božské umění
Budu nyní zpívati,
Své jediné potěšení
Budu vychvalovati.
Ty jsy Bohy naučilo
Divoké znát národy,
Mravy jejich obměkčilo
Veselými důvody.
Ty slavné Trojánských reků
Skutky nám vypravuješ,
Příběhy udatných Reků
Potomkům oznamuješ.
Ty učíš, jak pohnul k tancy
Lesní stromy Orfeus,
A jak svatý oheň sluncy
Ukradl Promotheus,
Skrz tebe též všeho tvorcy
Vždy čest a věčná chvála,
A to v každém světa koncy,
Vzdává se neskonalá.
Ty káráš a napravuješ
Všech lidí nepravosti,
Až do nebe pozdvihuješ
Vždy cenu pěkných ctností.
Zstup Bohyně dolů z nebe,
Rač mne navštívit míle,
Ať se v samotě skrz tebe
Mně dlouhá zkrátí chvíle.
Ty jsy pravé potěšení,
Rozkoš věku mladého,
Jediné ze všech umění,
Které šlechtíš každého.