Kdo šlechtí mého mládí letorosti?
kdo pěstuje mi strůmek života?
kdo laskavým mě slovem vede k cnosti
a brání, by mě stihla trampota?
„Toť láska matky milované!“
zní ohlas srdce vděčného,
v němž vzájemná též láska plane,
zvlášť dnes – v den roku nového.
O, kéž Ti, matko, dobré nebe přeje,
bys stále žila v duše poklidu,
a pod ochranou Tvůrce dobroděje
se těšila i lásce u lidu.
Nechať Tě strast a boly minou,
nic nekal Tvého srdce klid;
kéž dnové Tvého žití plynou,
jak sama si to přeješ mít!