Skip to content
1836–1879

210. V pokladech nehledej jediné štěstí,

Eduard Just

V pokladech nehledej jediné štěstí, zavane vítr a může je smésti; v sypký prach tvrdá se rozpadá skála, která se věčnosti vzdorovat zdála;

láska však v Bohu že původ svůj má, láska ta zůstává neproměnná: láskou tou veden dnes, příteli, k Tobě, blaho Ti přeju a přízeň Tvou sobě.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.