Skip to content
1836–1879

164. V neskonalém věčných časův toku

Eduard Just

V neskonalém věčných časův toku ku dni den a rok se pojí k roku: mizí pokolení zeměsynů a jen památka jich dobrých činů

může ještě utkvěti v pozdní paměti. Pravdy této pamětliv, dnes v plesu k nebes končinám se s prosbou nesu

za Tvé blaho k Otci Hospodinu; buď mu dík, že k vykonání činů dobrých dal Ti dospěti v dnů Tvých záletí!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
164. V neskonalém věčných časův toku · Eduard Just · Poetry Cove