Znáš-li drobounké to kvítko,
kteréž – obraz věrné cnoty –
pro svou skromnost velebeno
po všechny je věky? –
Nejsou jeho sídlem
nebetyčné hory:
u pramenů čistých,
zdobíc jejich břehy,
květe v klidném údolí.
V barvě nebes roucho jeho
značí věrnost bez poskvrny,
věrnost, s níž se v lásce
pojí také naděje.
Obraz jeho v dnešní den Ti
uvádějíc k mysli, drahá,
volám k Tobě: ,,Pomni, matko,
že nás víže páska lásky,
za kterou Ti něžné díky
vyslovuje dcera věrná!
Matko milá, dobrá!
uchovej své dítě
v laskavé vždy upomněnce!“