Na plece pojma slepý žebrák žebráka chromého
Vet nese: půjčuje on zrak druhu, druh mu nohy.
Postavil aj, zde rybáři otec Pelagonu Meniskus
Veslo a vrš, života trudna památku jeho.
Známe Filoktéta; v první naň vzíraje pohled
Každý rychle vidí traplivou srdce žalost.
Částka jeho hlavy má zježené vlasy; část ode poutce
Kštíci nosí surové barvy mu kostrbatou.
Kůže plná vrásek se vidí, a všecka vyzáblá,
A skoro, žeť vyschlá, moh’ namakať by rukou.
Ustydlé slzy vyplakaných mu zříti na víkách,
Náramné patrnou známku bolesti jeho.
Čí je to pěknořadé stromoví, pastýři? – Olívy
Pallady jsou: vinný kmen se vine Bromiu.
Ti klasové? – Démétery. Čí a jakého to božstva
Kvítí? – Hérino tu, růženy tam Pafie.
Páne milý! neračiž své píšťaly dávať ode rtů,
Ozvěna v ouporu tom najde se jistě také.
Attyčane stredný, zpěvavou uchvátě kobylku
Ty zpěvavý za pokrm ptenci nepernu 1) neseš:
Pěvkyni sám ty pěvec, letavý blaholepno 2) letadlo,
Zárovnou letník letnici, hosti ty host.
Rychle ji pusť ubohou, i neníť zapodobno ni právno
Pěsnolibými pojíť ústami pěsnolibým.
O břicho nestoudné! pro tě mastihuba spolujedlý
Líbezné svobody právo za jíchu prodá.
Pleskonosý Niobi když tancuje Memfis a Dafni,
Jak z kameneť Niobi, jak z dřeva Dafni vede.