Když moře modrošeré lehkým chvěje větru se váním;
Hned moutím já v mysli se pečlivě, tuť ne mi Músa
Déle milá; vábí mne tichá jeho více pokojnost.
Než, kdy jekem se propasť šedivá zduje, pak voda valnou
Nadvírá se pěnou, vlny na mnoze lítě se bouří:
Dívám se, kde strom je a břeh, moře rychle utíkám;
Hned je mi zem věrná, hned jsou k líbosti lesíky,
Kdež, byť vítr i vál sebe valněji, sosna mi zpívá.
Zlá živnost je v pravdě rybářova: dům jeho loďka;
V podvodném moři dílna, lovem ryba jest mu pochybným,
Tehdy mi sen sladký jest pod javorem mnoholistým,
Zvuk je milý i potůčku, anoť poslouchati blízko
Šum jeho rozkoš jest rolníkovi, hrůza nebývá.