Při rozstonání D. C. H. Pána Alexandra Vasilieva,

Ne Lidomíra 1) mírodějná ruka, Tebe zhoubné lidobijce rámě Stavilo, hrade nehostinský, Mořící neduhem krutým

Muže, mnohým drahého dobrým lidem, Tobě hostinstva svatého právem Vasilieva Alexandra, Který ostavě vlast i dům

I syna rozmilého sladké doma Celování, Bohu lib i cáru, Jíť zvoluje, milený pastýř, Za stádem, hotovým zlomiť

Okovy zpupně Franky Evropčanům Ukuté! – Odrodilým jsa Němcům Polovinu věku ráj štědrý. Zcizil’s svému se národu?

I dosaváde žíla každá tobě Nenečeská; nebo já slovanskou Pocituji v těle krev. Sem, sem Hojebné dary, hor tvojich

Byliny snes, a mízy živnou pomoc, I sadů tvých moky sílonosné. Na Slovany moje buď laskav; I jeť brat Slovanům Slovan.