Mesyáš.

Uměny Sálemské! vzácnější počněte píseň: Vyšší jsou ke věcem příhodné tóny nebeským. Obmešené studénky a chladní stínové lesní, Pindové sny a Parnaské zobecnělé dívky

Dél nemohou mě těšit. – O přiď a nadchni ty hlas můj, Jenžs svaté rozpálil rty ohněm Izaiáše! Takto prorok Božský zpíval, vytržen jsa v budoucnost: Počneť Panna divem, porodí syna v čistotě panna.

Ej vyniká proutek z kořenů odrostaje Izai, Květ jeho posvátný vznesenou nebe vzplňuje vůní. Nadvětrný duch odpočinouc stane na jeho větví, A jeho vrchol holubice osedne tajemná.

Sem rosu nektarovou, sem nebesa s hůry vydejte, A v tichu příjemném povlovným sprchněte deštěm. Zrostlina ta sylný bude lík churavým a nemocným, Záštita před bouří, a v upalu ochlada horkém.

Pojdeť bezpraví všeliké, dávný zhyne ouklad: Spravedlnost vrátí se a svou zase vyzdviže váhu; Olívovou ratolístku pokoj zas nad světy vztáhne, A nevinnost na zem bělorouchá od nebe sstoupí.

Míjejtež brzo léta a vzejdi to žádané jitro! Přiď na svět spasytedlné, přiď nemluvně! naroď se. Ejhle libá nejrannější tobě příroda kvítí Je se vynášeti a všeliký jara vonného zápach.

Viz, hlavu jak sklání vysokou k tobě sláva Libanská, Viz, plesají na horách shybujíc lesy vrchole valné, Vyvstává vonný od nízkého Sáronu oblak, A květný na obět dýmá v nebe zápachy Karmél.

Slyš v truchlé veselý hlas pustině: Cesty hotovte! Bůh, Bůh přicházý: Bůh, Bůh ty pahorky hudebné Opětují a hučí to skály, že blízko je Božstvo. Ejhle, přijímá jej země od nebe nakloněného!

Sniž horo se všeliká a vy doly zvýšeny buďte, Sehněte své hlavy cedry a klaňte se; měkněte skály, Ustupte prudké řeky, ej Spasytel přicházý, Zvěstovaný Spasytel zpěvy dávných po věky věšťců.

Slyšte hluší, vy slepí prohlédněte! On s zraku sejme Husté tmy a vydá na slepou zřítedlnicy světlo. On, onť jest, an zamezené hlasu průduchy vzjasní, A povelí, by nová nabytý sluch kouzlila hudba.

Zazpívá sy němý, a chromý svou odvrha berli Proskakovat bude se co jelen; bude reptu a lkání Neslýcháno potom, s všeliké slze setřena tváři, A sp’ata v pouto demantové smrt, a rány pocýtí

Věčné vrah pekel ukrutný. Jako pečuje dobrý O svůj brav pastýř, veda jej, kde jasno povětří, A svíží kde pastva, hledá ztracených a uvádí Na drahu bloudícých, dnem jich střeže, a v nocy chrání,

Outličká do náručí své jehňátka pojímá, Svou y krmí je rukou a na svém pěstuje klíně: Veškeru tak pilnost strážnost člověčenstvo zaměstkná Otce věků příštích; tuť víc proti národu národ

Nevstane ukrutný, nezdvíhne se k bitvě bojovník, Ni pole okrývat bude blyštícými se mečmi, Ni kovová k vzteku trouba budit: skuje v nakřivený srp Sudlice neplatná, široký meč v rádlo se skončí.

Vzrostou hustě paláce: synem dokoná se radostným, Krátkověký započal co otec. Bude réva potomkům Dávati chlad; ruka, jenž obilí sela, táž bude žíti. V poušti neourodné uvidí růst lílie pastýř.

Užáslý, uvidí zelenost povstávati náhlou: V pustině vyprahlé hlučných vody uslyše spádů Ustrne se podivem. Tam kde v rozpuklině skalní Lítá bydlela saň, chvěje teď se v rozdechu větrů

Trest zelená, vysoký plyne tam jako výlevy rákos. Písečné, pusté doly, smutné jindy trniště, Sosna nyní zlepilá, a sličný zdobuje pušpan. Ustupují květným bezlisté chrastiny palmám,

Myrtu y vonnému škodný hloh. Bude vlk a beránek Na zeleném spolu pásti se oupoře; tygra y parda Na řetězých z kvítí povedou pacholátka maličká. S býkem u jedněch bude lev se scházeti jeslí,

Neškodný poutníkovi had paty lízati prašné; Dítě neostavené bazyliška y ještěra pstrého Uchvátí a se zeleným se zabývati leskem, A s jazykem jeho rozdvojeným bude bez škody hráti.

Povstaň věncovaný světlem ó Sáleme mocný, Povstaň, a spanilé hlavy své pozdvihni a vzhlédni! Valná ejhle! potomstva dvorů tvých prostoru krášlí, Ejhle! hrnou se davem od všech stran u věku příštím

Nezrození dosavád synové, dcery: života lační, S žádostí čekajíce nebes! Viz národy státi U bran tvých, v tvém světle chodit, a poklonu v chrámě Skládati tvém. Ej patř, tvoji jak oltářové světlí

Od rozprostřených na tvář obklíčeni králů Kouří se zbytkem Sabejské ourody jarní. Pro tebe rozkvetají Idumejské hájiny vonné, A na horách Offír žíří zlata pro tebe sýmě.

Otvírá nebe jiskřícý své široko brány, Výlevy dne lije nad hlavu tvou; již nebude slunce Pozlacovat víc rána a Cynthye plniti roh svůj Ustane stříbrný, brž ve tvé svrchovanější

Pojde paprsky: jeden výlev bude slávy, jeden lesk Nemračný dvory okryje tvé. Samo svítiti světlo Pozjevené bude a věčný Boha den bude dnem tvým! Vyschnou vláhy jezer, vymizý nebe v způsobě dýmu,

Skály se v prach sesunou, hory pak rozpuštěny pojdou. Zůstane však slovo Páně nepohnuto, y požehnání; Věčnéť tvé panství, Mesyáš tvůj kraluje věčně.