Hvězdohoro sličná, líbezný ústupe městským Nadtrucenému žitím! Kde podál od dýmu a těsných Lžizdvořilosti vazeb, hluku a prachu poklid obývá S volností, čistý kde vzduch, jímž lehko se dýchá.
Nechceš býti Varům rovnána, ni Teplici valné, Kde klokotá věčným topená voda přírody ohněm: Zdroj studený oblíbila jen tuto sobě Rusalka, Ač že kovem sycený a silou nadaný blaholéčnou
Mok jeho se prýští. Avšak co mu dáti nemohla Příroda, průmyslem člověk znal nahradit umným, Získaje var živlem jemu, jej okrášleje vůkol. Tu, kde nyní zeleným vysoko štítí se porostem
Hostinec úpravný, stál za starodávna Donínů 1) Poutimilovných hrad, s vznešeným jejž sobě Jaroslav Zasnoubil Smečnem; bylť on rodu podpora věrných Martinicův. Sem po stu letech své jméno přinesla
Hvězda Hory, 2) Šternberk hlaholem nazvána nečeským Nevěsta spanilá; hojitelnou sílu temence Vážíc věhlasná Marianna 3) vznik dala lázním. Teď tu přerozkošný pilná ruka pěstitelů ráj
Stvořila z podolí, jež bystřina mlýny ženoucí Obživuje v prostranný hned rozšířena rybník, Hned šumným padající mlekem přes louky utíká Pestrokvětné. Zde topol ztepilý, štěpy tam zlatoplodné,
Dlouhá lip košatých pořadí, stín háje povábný Zvou na procházky milé, kde smutný odtuchu sladkou Trud nachodí a neduh zapomíná tíže bolestné. Sem z okolí blízkého Slaný a Smečno vysílá
Za dnů svátečných mládež her a tance milovnou, I svou strast nejeden tu volí odkládati měšťan. Sem Pražané se také, prahnoucí po vzduchu čerstvém, Rádi berou i chorým zvolují toto bydlo hojebné.
Já se podobně čiji blažena v tvém sídle Rusalko; Jedno bolí mne, že hustě slyším hlaholy zde nečeské. O, jelikož mocná bohyně mdlým síly dodáváš, Síly dodej i Čechům, aby též zde svůj ctili národ.
Cookies on Poetry Cove