Posléz jednou kouzedlníku Událo se z domu jíti! Nyní bude učedlníku Duchy jeho k vůli míti;
Slovo mistra všaké, Zvyk i skutky znám, Mocí duchů také Čáry udělám.
Skoky, skoky Ku potoku! Vědro k boku! Aby vody
Valným, plným tekly tokem, V koupel daly hojné brody. Nyní pojď sem, starý chvoste! Za pacholka byl jsi dlouho;
Vezmi na se ruby prosté, Buď mi k vůli věrný slouho! V hoře nasaď hlavu, Dole nohy měj!
Běhej, co jsi v stavu, Vody nalévej! Skoky, skoky Ku potoku!
Vědro k boku! Aby vody Valným, plným tekly tokem, V koupel daly hojné brody.
Věru, hleďte! dolů spěchá Ku potoku, hony skoky! Zase zpět co šipka jechá, A tu lije rúčí toky!
Již i po dvakráte! Jak to natíká! Ještě jedenkráte, Stoudev přetíká!
Chvoste, chvoste, Dosti moku! Ani kroku Nejdi znova!
Běda, běda, ach pomozte! Zapomněl jsem toho slova! Slova, kterým konečně se V prvním jeví stavu prostém.
Ach! zas běží, vodu nese, Kéž pak bude starým chvostem! Vždycky opět vleče Vědrem nový brod;
Ach již na mne teče Příval hrozných vod! Nelze dlouho Toho snésti,
Chci tě v pěsti Chvatiť chlape, Ach, nastojte, ó zlá touho! Jak se supí, jak se sápe!
O ty zlostný pekelníku! Má celý dům ztopen býti? Nevidíš-li z pokojíku Proudy valem ven se líti?
Ďásel chvosta míval! Nechce slova dbáť. Chvoste, kterýs býval, Zůstaň jednou stáť.
Předce nechce Zloboh státi! Má se káti! Já ho schvátím,
A to staré dřevo lehce Širočinou v dvé rozvrátím. Již ho zase vidím běžeť! Jak se na tě vrhu míle,
Hned padouchu budeš ležeť; – Třeskl topor, padlo číle, Věru dostal notně! V dvé je kletý chvost!
Jak mi bylo psotně! Již jsem leku prost. Běda, běda! Oba díly.
Zas tu chvíli Vzhůru vstaly, Každý z nich co chlap si veda; Kéž se bozi smilovali!
Oba běží! Co tu vody Po schodech a pokojíku! Jaké řeky, jaké brody! Kde jsi, mistře kouzedlníku?
Ach on právě k tomu. Mistře, zle je, zle! Duchů opět z domu Nepozbudu, hle! –
V koutě stůjte, Chvosti, chvosti! Vody dosti. Má-li díka
Z posluh býti, pozorujte Jenom mistra kouzedlníka.
Cookies on Poetry Cove