Kde zrodila se, těžko bylo říci,
však vědělo se, že jest plodem hříchu...
A ona byla štíhlá, svižná, hezká
a celý svět jí sloužil pouze k smíchu.
Když vyrostla, tu dobré měla srdce
a měla ráda kláštery a mnichy.
„Ti mají málo, popřeji jim něco,
bych osladila jejich život tichý.“...
A na kraj města chodila až bosá,
kde klášter stojí, kolem zeď jest pustá. –
Čím zeď jest mnichům a čím řád jest celý,
když dole kynou měkká dívčí ústa?
Pak zašlo vše; a ona sestarala,
ztratila krásu svou a měkkosť, něhu...
A v zimě jednou, mráz byl ostrý, tuhý
ji našli zmrzlou, zahrabanou v sněhu...
Tak odtud odešla... A pouze mniši
v modlitbách časem vzpomínají na ni;
neb na své dobrodince vzpomínat si,
jest jistě jedním z prvních přikázání...