Les, hora ve tmě odpočívá, po lese děsnou vítr zpívá. U lesa v dolu chatka malá, ji ve stín halí černá skála.
Komůrka chudá v malé chatce. Tam dítě spí na prsou matce; tak libě spí, tak volně dýše, vždyť andělíček s nebes výše
libé mu šeptá pohádky. Ten večer smutný tak a dlouhý! mír s sebou nepřináší, a srdce plno strachu, touhy
sen z oka matky plaší. A dítě spí, tak jako v ráji, a neví, jak se zachvívají matčina ňadra, na nichž dřímá,
bol jaký věrné srdce jímá. Ku dítku matička se kloní, z bdělého oka slzu roní. Tatíček nejde a noc čirá –
snad koulí zraněn v lese zmírá otec – ubohý podloudník. Ó chraň jej, Bože na nebesích! Slyš prosbu ženy, matky!
Chraň, Pane, jej ve temných lesích, by přišel zdráv do chatky! Po nebi černé vlny – mraky. V noc pustou upřela své zraky.
Les, hora ve tmě odpočívá, po lese děsnou vítr zpívá. Na okno tiskne vroucí čelo. Slyš! co to v lesích zahučelo?
Teď zas, – a zas! – V horách vše nikne – Jen větru kvil. – A žena vzkřikne. To on! Ó dítě, otec tvůj! – Ta noc tak děsná a tak dlouhá!
Zhasnula lampa, kol tma pouhá. Ta noc snad vezme všecko, všecko! Žal v srdci, na něm pláče děcko. Ven letí, v chatce není stání.
S měsíce vítr mračna shání. V les zírá – v srdci strachy steré. Kdo se to houštím chvatně dere? Co nese ve svém náručí?
Již blíží se – vstříc žena letí. Ha! mrtvý jeho ve objetí. Zaznělo vykřiknutí v dole, a klesla žena ku mrtvole. –
Druh bledý dítě k sobě vine. Bůh ví, jak také jednou zhyne. – Nad podloudníkem žena v pláči. Přes mraky černé měsíc kráčí
nad smutným lesa oudolím. Ta noc tak dlouhá, děsná byla, žal delší v srdci zůstavila! –
Cookies on Poetry Cove