Šumí vichr po doubravě,
bouře spěchá z daleka,
brzo v horách zahlaholí.
Tebe, hochu, neleká?
Oj, vždyť jsem já synem bouře!
Mluvu její duše zná:
v pochod víří hromu rázy,
vichr, píseň válečná.
Duše peruť volněj’ pne se,
oj, to nota písně zní,
o níž duše truchlá často
ve hrobovém klidu sní.