Má píseň chudá květina
z bujného ňader sadu,
vroucího jiskra plamene,
stydnoucí slova v chladu. –
Má píseň tichá ozvěna
hynoucí v šeré dáli,
tichounký nářek ptáčete,
po družce zavzdychá-li.
Což není, Bože, dosti slov,
což není tolik zvuků,
bych děl ti, milá, v horoucím
co chovám srdce tluku?