Já věděla, že kdysi ve tmě kouta
strašlivé žluté oči začnou plát,
smrtelně do tvé duše mířit,
že stojí skála, na ní žlutá pouta
čekají, zobák žlutý začne rvát –
tvé srdce.
Ó dlouhé stíny, čím jich možno smířit?
V co proměnit ty Smrti barvy žluté,
jak vysvobodit z křečí noci kruté
– – tvé srdce?
Je možno jediné, čím zažehnány budou:
šílenou, strašně žhavou barvou Rudou.
Já přijdu tiše, žluté rány zhojím,
snad zarmoutím, však na vždy upokojím
tvé srdce.