Jak potok mezi olšinami
a kvetoucími lučinami
ten život nejdřív proudí,
pak jako řeka rozvírá se
a pod mrakem i v slunné kráse
neznámou cestou bloudí.
A z řeky dál se moře stane,
v němž mnohé štěstí ztroskotané
jak mrtvý květ se chvěje,
v němž bouře stoupá, k srdci vniká
a člověkem jak škeblí smyká,
kde černá hloubka zeje.
A konečně se všecko ztiší –
i moře vlna sebe vyšší,
jež bouřila tak zradně,
a člověk jak by nebyl ani
zde v slávě, bídě, boji, štvaní,
tam dole zmizí na dně.