Ať dopadla za ranou rána,
jak života jsem nadýchána,
jak opojena jeho zřídly,
jak uchvácena jeho křídly,
plameny, nebezpečím,
jimž za vítězství vděčím.
Miluji život ve pokoře,
jak moře – jeho věčné hoře,
a jeho krásu, něhu, změnu,
sen, za nímž se jak vítr ženu,
přeludy přitažlivé –
obláčky tklivé, sivé.
Bolesti, nejste proklínány,
radosti, buďte požehnány,
a nezapřeno nic, co žito,
a ničeho mi nebuď líto,
co srdce žhoucí rvalo,
co kvetouc uvadalo.
Vše život byl – a spravedlivý
a svatý ctností lásky, divy
jež konala jak v nadvědomí...
Miluji život, – ať mě zlomí.
Ach, stoupám dosud v jeho třemen,
vznáším se nad úrodu semen,
kvetoucích k věčným nivám:
jsem živa, neboť zpívám!