Ohromný život lásky tu žije
v této drahé podivné zemi.
Řeky, hory, lesy, pole – nechte mi je,
umříti nechce se mi!
Maminka, duše, milenec, dítě,
modlím se k nim a k té půdě,
pomněnka u potoka, chrpa v žitě –
tak jsme tu žili jen chudě.
Bohatě snili jsme, milovali,
srdce nám plamenem hoří –
tobě i mně, tobě i mně, a v dáli
omamná píseň se rozhovoří.
Umříti nechce se mi a naslouchám kráse,
slzy v oblačné řase. A cítím
tajemné lásky kroky na zemi zase,
jak když jdou nebeským kvítím.
Země má sladká, drsná a milovaná,
nešťastná! Nešťastná? Strach srdce svírá.
Umříti chci, nežli dopadne první rána
a v smrti štkát: „Ona ať neumírá!“