To nevzdychá jen člověk,
když hvězda padne v zraky
a srdce k srdci tíhne:
země vzdychá taky.
A nezpívá jen skřivan
a vlaštovička snivá,
když pod lazurem letí:
země taky zpívá.
A necítí jen srdce,
jež musí samo býti,
co bolí, tíží, tlačí:
země taky cítí.
A neotvírá náruč
jen láska toužíc, mraky
by s čela na vždy sešly:
země tmavá taky.