Závratí vzduchu, hymnami slunce,
letěla labuť, letěla bílá,
do dálky dálné, přes hory, doly,
o jednom drahém údolí snila –
zpívala, zpívala, zpívala.
Na černou padla truchlivou řeku,
nebylo srdce, nebylo květů,
samotná tiše umřít chvátala,
a v smrti chvíli, jak kdysi v letu,
zpívala, zpívala, zpívala.