Ó pohlédni zas jednou v oko moje
tak celou duší, v níž se lásky chvěl
svit zázračný, by v písní mojich roje
zas akkord štěstí toužně zazvučel,
by srdce moje zapomnělo,
jak pro tě dlouho, dlouho touhou mřelo.
Víš, moje srdce zapomínat umí
chvil žalů, když v ně zrak tvůj zasvítí,
když sprcha slov tvých nad hlavou mi šumí
a naděje mi nechce odníti,
ať mizí všecko s času letem,
že láska má ti – celým bude světem.
Ó, pohlédni v mé oko zase jednou –
tím dlouhým v duši mojí tonutím,
tou radostí, jež záříc mocí hvězdnou
pel zlatý zůstaví mým perutím,
ať do nebe si cestu klestí
tvé velké lásky nesouce si štěstí.