Zapomeň na ten slunečný záblesk,
jenž nám jak zázrak do srdcí pad’,
utlum tu bolesť, máš-li ji v duši,
nemysli na mne, neměj mne rád.
Půjdu zas světem, jak jsem šla dříve,
a ty jdi také, tak jak jsi šel,
budu-li trpět? Ach, to jo lidské,
hůř, kdybys ty víc – nezapomněl.
Život je dlouhý, snad něco přijde,
co na vždy srdce zastaví chvat; –
nečekám na to, nečekám na nic,
nemysli na mne, neměj mne rád!