Od země k nebi větve, vzduch,
květy a květy, květy
a život hýřivých barev, duh
v růžové zlato vsetý.
Do květů slunce zapadá,
ve slunci květiny hoří,
kouzelná je tvá zahrada
od nebe dolů k moři.
Až k moři a tam čeká loď,
bělostně plachty svítí,
na konec světa mě doprovoď
a vrať se k svému kvítí!
A nech mě jíti do stínu,
usměj se odchodu mému,
značí jen změnit krajinu –
srdci opuštěnému.