Nedohledná cesta stinná,
smutná šerem, sladká touhou,
nad ní šumí tmavé lesy,
pod ní vlny písní dlouhou.
Šla jsem po ní, a ty taky –
každý sám, a nikdy spolu,
zlatý déšť se smrčím nesl
a k těm lkavým vlnám dolů.
Proč tu nejsi, když já toužím,
toužím proč, když bez naděje,
nedohledná cesta lesem –
miláček můj, nevím kde je.
Což ho srdce nepřivolá,
když se osud před ně staví,
a ta cesta v dálce končí
zpěvná řeka, i les tmavý.