Les odpovídá, tiše lká
k mé první tady písni,
přec útěcha to nevelká,
že nedohledný korun řad
zpěv nenechaje umírat
jej vysní!
Ty kdybys mohl vyslechnout
mých písní volné stopy,
když lesem rojí se jich proud!
Jen kapradí a rokytí
je slzičkami zachytí
a skropí.
Jen pták je přijme do noty
a z celé duše zpívá;
zpěv mile zní v klid samoty.
Jak zaslechla bych srdce tvé,
mé oko vroucně přes větve
se dívá.
Pták umlkne a odletí.
Jak peruť zašelestí,
hned jiná tiše odvětí,
a zmizí spolu lesa v dál;
ach, komu z duše vyzpíval –
své štěstí!