Hleděla jsem ráda dolů,
srázem dolů do korun,
duše moje ráda sáhla
do těch lesních, tklivých strun.
Věděly, jak odpovídat
tomu duše dotknutí:
o tobě mi hovořilo
každé struny dechnutí.
Bývalo mi z pola teskno,
z pola při tom veselo;
což těch písní nejkrásnějších –
k tobě v dálku letělo!
Až se všecko utišilo
kolem mne, sráz oněměl:
odletěly k tobě v dálku,
a tys všecky písně měl!