Z azuru.

Až vykvete nám jednou modro čarokrásné v poslední západ divných růží krvavých, ne bolest, ne! své srdce nechám v prsou tvých s tajemnou mlhou harmonie šťastné.

V poslední západ divných růží krvavých chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné s tajemnou mlhou harmonie šťastné, a vzroste thuje stín z objetí posledních.

Chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné, kde slunce vyplyne ti z moří bolestných, kde vzroste thuje stín z objetí posledních – v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. –

Ó slunce vyplyne ti z moří bolestných, až vykvete nám jednou modro čarokrásné v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. – Ne bolest! Ne! – své srdce nechám v prsou tvých.