VZPOMÍNÁM

Vzpomínám tolik drahých chvílí, kdy dětinně jsme šťastny byly. Jak z trhu jsi mi nosívala míšenská jablka a brala

mou hlavu do svých teplých dlaní, a poznalas, že i když zraní, má život přístav, ráj a účel. V tvé duši nový akord zvučel.

Tichounce šla jsi v stopách mojich – můj strážný anděl v těžkých bojích, a nalezla jsi vždycky keře slunečných růží ve důvěře,

že pro mne budou rozkvétati, a že se ještě štěstí vrátí. A tak jsi byla duchovitá, mozolné ruce, křídla skrytá,

tak bytost v mé se ztrácející, nad moji sladce vzlétající! Jak jsme si teple svěřovaly na procházkách své sny a žaly,

a při večeři za soumraku tys četla v mém, já ve tvém zraku. Když k spaní jsem tě ukládala, míšenská jablíčka se smála

svou dávnou vůni dětských vášní – A stínové když přešli strašní až příliš blízko, spolu tiše jsme vznášely se výš a výše –

Štěstí se chvělo v našem svazku vtěleno v nejsvětější lásku.