Vzpomeň si na mne, až pták zazpívá ti
kdes ve zelenu píseň nejkrasší,
až mocná touha v srdce se ti vrátí,
jež ke mně duši tvoji odnáší,
až pod větvemi – jeden vonný květ
ti otevře se písní mojich svět.
Vzpomeň si na mne mezi smrčinami,
až sladkým kouzlem obemkne tě les,
vmysli se v štěstí, že jdem spolu sami,
že duší našich zasnouben je ples,
hluboko zajdi, svět kam nesáhá,
a křídel naroste ti odvaha.
Vzpomeň si na mne při hvězd plápolání,
kdy mluví v srdce tluku jenom Bůh,
a po paprscích měsíčných se sklání
ode mne k tobě světlé pásmo tuch,
kdy láska nekonečná roste ti
v srdci a hvězdou ke mně doletí.
Vzpomeň si na mne tiše, jenom jednou,
co tisíckrát já na tě vzpomenu,
usměj se sladce radostí tou hvězdnou –
a nejdražší mi podáš odměnu; –
za to, že tvojí celou duší jsem, – – –
vzpomeň si na mne jedním krásným snem!