Vlaštovek byl plný vzduch
k lazuru i nad vodami,
prudká křídla, volný duch – –
kdybychom tu byli sami!
Hleděla jsem v jejich let
nekonečný, rozmanitý,
kdo jim může poroučet – –!
Máš můj obraz v srdci skrytý?
Sem, tam, dál a zase blíž,
křídlo někdy vody tkne se,
někdy nebe strhne níž – –
a ty, víš, kam život nese?
Také letem vlaštovek
šli bychom jím pod hvězdami,
jeden den jak celý věk, – – –
kdybychom tu byli sami!