Vím, žiješ ve mně dále živá,
tvé srdce tepe srdcem mým,
tvá krev v mých žilách bouří, zpívá,
tvým zrakem na svět pohlížím.
Mé myšlenky se rodí z tvojich,
zdroj cítím síly dlaní tvých,
my spolu šly, viď, v mnohých bojích –
a také v krásách zářivých.
Tvé vnukání mé kroky řídí,
náš dvojí život v jeden srost’,
v samotě své i v davu lidí
tvou cítím všudypřítomnost.
Přec potokem mé slzy tekou,
a za tebou mne unáší
proud jejich v pout již nedalekou,
má nejdražší, má nejdražší!