Moře poslalo mi vzdechy tajemné,
hrůzu zápasu a strašných křečí,
Srdce rozhořené mělo ode mne
a sen Duše, která před ním klečí.
Bouře trvala, a pláč se dálkou chvěl
zděšením a v nic už nedoufáním,
příboj vln na okna moje dorážel
s temných osudů mých smutným vláním.
Byla černá noc, a dvě tři hvězdy v ní
na mých oknech temně krvácely,
tiše přiletěli ptáci podivní,
jejich peruti se v oknech tměly.
A za nimi bledá jakby zasněná
zjevila se Smrt – – A stála, stála
u mých oken. – Moře ztichla ozvěna.
A já v Prázdno oči upírala.