V zatáčce.

Ať jsem šla kdykoli nahoře nad splavem, vždy jsem tam zahlídla v kloboučku modravém

šalamounek. Vždycky mne vyrušil, když jsem šla od splavu touhami zakotvíc

v mlhavou dálavu – šalamounek. Mohl mi rozumět s milou svou rodinou,

s jakou já po cestě hovořím vidinou, – šalamounek? Vždycky jsem umlkla,

v myšlení ustala, když jsem tam v líbezné zatáčce potkala šalamounek.

Když jsem šla naposled, usmál se modravě, sotva že přilbičku nechal si na hlavě –

šalamounek.