V zapadlém sadě pod jabloní
s přivřeným zrakem snila jsem,
mně zdálo se, že zemru žalem,
když za krátko se nesejdem.
Včel bzučely mi písně k uchu,
a sýkor sladké hovory,
má duše plna byla touhy
odletět k tobě za hory.
Co družilo se k sladké touze
vzpomínek, snů, tuch, nadějí,
že k tvému srdci, až tě uzřím,
se přimknu ještě úžeji.
Chvil – vím, že není více v světě,
jež rovnat by se mohly s tou,
když v zapadlém jsem snila sadě
tu báseň lásky nejistou.